Jak se dělá reklama?

Když jsme se rozhodli posunout naši Spokojenou včelu dál, tak jsme se s manželem dohodli, že tentokrát to uděláme naprosto profesionálně. Oslovili jsme grafika a slečnu na marketing. Jaký byl výsledek, zase jsme si to všechno museli udělat sami. Grafik nic nedodal. Slečna mi řekla, že by pro mě byla vhodná služba jeden facebookový status, nebo jeden tweet za 10 tisíc na týden. Bohužel nejsem dcerou Trumpa a ani Kellnera, tak se mé kroky musí ubírat jiným směrem.
Už od té doby, co jsem studovala na universitě, tvrdím, že to nejdůležitější jsem se naučila na základní škole a to číst, psát a počítat. Takže jsem zašla do knihovny a četla. Je krásné číst marketingové teorie a příběhy z nich vycházející. Knihy co se dají číst, jsou z USA a tam trh funguje úplně jinak, už jen to, že máte opravdové moře zákazníků, hází všechny teorie do jiného vesmíru. Neříkám, že to je úplně nepoužitelné, ale s malým množstvím peněz na reklamu je to trochu na nic. Rozhodla jsem se prozkoumat české marketingové knihy. Sáhla jsem po nějaké, kterou napsali učitelé z VŠE, hrůza. Ještě teď se orosím mrtvolným potem, když si vybavím některé stránky této bichle. To se nedalo číst, natož používat. Ty americké se dají alespoň přečíst, člověk se u toho dokonce pobaví. U českých se jen utvrdí, že pravidlo, kdo neumí, učí, téměř z 90% na českých vysokých školách platí. Takže opět, jsem na to sama.
Dobrá, udělám si to po svém. Když už se vám začne trochu dařit, lidi začnou oceňovat vaše produkty a říkat dál, že ta kosmetika od Spokojené včely je fakt skvělá, tak se vám ozvou lidé, ráda bych řekla od novin, ale to by bylo zavádějící, protože o těchto magazínech, jsem v životě neslyšela. Začne to slibně, buď zavolají, nebo napíší, že by chtěli psát o vás. No, tak to jsem blahem bez sebe. Hned přijďte! Najednou je háček, musíte zaplatit. Co? To je pro vás čest o mně psát, ne? Tak to nic. 
Stejné je to i s produkty. Časopisy, které stojí nemalé peníze (kolem 100 Kč) a dokonce je i znám, vám napíší, že se jim moc líbí ten a ten produkt a že by ho chtěli dát do svého čísla jako doporučení, skvělé. Samozřejmě ho potřebují zaslat a nebudou ho kupovat, sice roním slzu, ale dobrá, pošlu. Výborně, když už jsme se tak krásně domluvili, tak ještě pošlete částku s pár nulami na náš účet, nebojte se, my jsme také plátci DPH, fakturu vystavíme obratem. Už se jen usmívám a vzpomínám, když mi zavolali na úplném začátku z nějaké televize, kterou také neznám a ani má kabelová televize jí nezná (to je co říct, máme tam asi padesát programů, dokonce i nějakou dechovku). Taková příležitost, můžu natáčet společně s naší skvělou (snad i Bohem zapomenutou), nejmenovanou zpěvačkou pořady o tom, jak se vyrábí přírodní kosmetika. To jsem začala zase já, co za to? Mohu prý propagovat svou firmu, že jí tato zpěvačka doporučuje. Peníze za jeden díl natočení jsou malé, jen deset tisíc. Tak to jde, řekla jsem si. Proto jsem přispěchala se zcela praktickým dotazem: „Budete mi je dávat v hotovosti, nebo na fakturu?“ Chvilku bylo ticho, pak se paní nadechla, z nádechu bylo znát, že už chápe, že mluví s úplným idiotem. „Vy nám dáte deset tisíc.“ odpověď byla jasná a stručná. Lehce jsem se zasmála, poděkovala za zájem a zavěsila.
Reklama v tomto podání, je asi pro mě začarovaná, a dokud nevydělám svůj první milión, tak je zapovězená. 

Zpět na seznam článků